Brontosauři: Chystáme se do Rumunska i do Indie

Prostějov/Adamov /ROZHOVOR/ – Hnutí Brontosaurus je občanské sdružení s pětatřicetiletou tradicí, které si dalo do vínku ochranu životního prostředí. Jeho prostějovská pobočka sídlila dlouho v plumlovském zámku, který pomáhala opravovat a pořádala tu pravidelné a slušně navštěvované hudební festivaly. V jednu chvíli odtud parta mladých lidí zmizela. Proč Brontosauři ze základního článku Modrý kámen zámek opustili, kam se poděli a jak se jim daří? Zeptali jsme se jejich šéfa Roberta Robby Kubáně.

Jak vzpomínáte na léta strávená v Plumlově?

Na zámku v Plumlově jsme působili od roku 2000 do roku 2007. Museli jsme tam ovšem, ne z vlastní vůle, činnost ukončit. A to především kvůli nedocenění naší práce, kterou jsme na zámku odváděli zdarma až do roku 2006. Nové vedení města Plumlova mělo zájem o prostory, které nám byly v roce 2001 pronajaty, a k tomu se přidaly zbytečné komunikační bariéry. Ale jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré, a chata Švýcárna v Moravském krasu, kam jsme se přestěhovali, je teď úplně naše. Ze strany města Blanska i Jihomoravského kraje se navíc setkáváme se značnou přízní. Naše činnost se rozrostla a dostala jakoby novou krev. Konec konců jsem tedy za změnu působiště vděčný, ale na Plumlov moc rád vzpomínám a sem tam se na zámek i zatoulám.

Kde přesně vaše nové působiště leží?

Chata Švýcárna je v Josefovském údolí u Křtinského potoka přibližně čtyři kilometry východně od Adamova. Stojí poblíž pozůstatků bývalé železářské huti. Je součástí areálu, který byl jako první v republice vyhlášen památkovou rezervací.

Pustili jste se do rekonstrukce chaty. Jak se vám obnova historické památky daří?

Hodně nám pomohly naše dřívější zkušenosti z působení ve Starém Jičíně a v Plumlově. Zrekonstruovali jsme střechu hlavní budovy a venkovní schody do prvního patra. V přízemí jsou opravené dvě kuchyně a klubovna. Ze seníku jsme odstranili rozpadající se kameny a připravili jej na další opravy. Částečně je spravená i hospodářská budova s kuželkárnou. Celková rekonstrukce by stála asi pětadvacet milionů. Získali jsme sice dva miliony z dotací, ale peníze došly. Nezoufáme si. Soutěžíme nyní o titul nejlépe opravená památka Jihomoravského kraje. Kdybychom vyhráli, dostali bychom sto padesát tisíc korun, což by nám vytrhlo trn z paty. Lidé pro nás mohou hlasovat esemeskou za tři koruny ve tvaru: „HLA PAMATKY 1“ na telefonní číslo: 900 77 03. Budeme vděčni za každý hlas.

A co vaše aktivity v přírodě a pro přírodu?

Staráme se hlavně o úklid celého Josefovského údolí. Navíc pečujeme o dvě volně přístupné jeskyně. Konkrétně o Jáchymku a Kostelík. Spolupracujeme i s jeskyňáři při objevování nových podzemních prostor.

Stále vaši členskou základnu tvoří mladí lidé z Prostějovska?

Změna působiště neznamenala, že by členové z Prostějova a okolí přestali jezdit na akce. Stále jsou jich desítky.

Pokračujete i s „víkendovkami“, které byly na Plumlově tolik oblíbené?

Jistě. V březnu a v dubnu uvítáme všechny, kteří se zajímají o metodu přírodního uzdravování Reiki-Do. Navíc chystáme pestré víkendové akce pro ženy a dívky plné meditačních technik, tanců, zpěvu, jógy a workshopů.

Pojedete i letos na expedici do Indie?

Vyrazíme stejně jako v předchozích letech do oblasti Ladakh. Opět se dvěma cíly. Jednak zkvalitnit školní výuku v regionu prostřednictvím výukových programů a potom také pomoci při opravách v buddhistických klášterech. Letos navíc chceme přispět svým dílem k postavení internátu pro děti, které se musí do školy dostávat zdaleka.

Minulé léto jste pořádali i tábor v rumunském Banátu. Co letos?

Pobyt v Banátu se opravdu vydařil. Pomáhali jsme například při opravě kapličky a také s přípravou českého festivalu, na němž jsme i vystupovali. Snažili jsme se lidem v Banátu zpestřit život i řadou společných programů. Podobné to bude i tento rok. Navíc tam máme rozjednanou koupi malého statku, o který bychom se chtěli nadále starat.

Chtěl byste něco vzkázat lidem na závěr?

Hmm, stále více a více si uvědomuji, jak důležité je v dnešní konzumní době to, abychom si střežili a neztráceli touhy a přání. Aby měly šanci se vyplnit a člověk si jich více vážil, musí do cesty přijít spousta překážek až někdy není už vidět cesta dál. Ale v tu chvíli je potřeba mít v kapse právě ten svůj sen, taková malá křídla, které je potřeba si nasadit, vzlétnout nad nepřekonatelné místo a podívat se na něj z výšky. A pojednou se objeví i cesta dál. (rok)

Autor:
Karel Rozehnal